Proč Genesis?

Historie nás učí, že na Zemi se vystřídala řada civilizací a společenskopolitických systémů, které všechny hlásaly svoji věčnost a jedinou pravdu. Považuji za velmi troufalé a neopodstatněné tvrdit, že právě my nyní žijeme v tom nejlepším systému a známe skutečnou pravdu. I Albert Einstein o své teorii relativity prohlásil, že může klidně platit třeba tisíc let a následující den padne. Těch tisíc let je samozřejmě třeba brát jako nadsázku. Může to být podstatně méně. Tady si ale většina fyziků přeje, aby to hlavně nenastalo za jejich života. Ono je to opravdu těžké přijmout zcela jiný názor, než na kterém jsme dosud neochvějně stavěli (viz hysterická reakce některých vědců na neutrina, která před pár lety v Cernu běhala rychleji než světlo, ale to prý byla jen chyba měření, i když kdo z nás při tom byl, že…)

Studoval jsem v době hluboké totality, kdy se na vysokých školách zcela vážně a povinně učily předměty jako „vědecký komunismus“ nebo „vědecký ateismus“. Proto jsem poněkud alergický na to, zaklíná-li se dnes někdo „vědou“ nebo prohlašuje, že ateismus je jediný správný světový názor. Ostatně i teorie placaté Země byla kdysi hlásána tehdejšími vědeckými kapacitami a považována za nezpochybnitelnou. A kdo měl jiný názor, byl pro jistotu upálen. Dnes už se za jiný názor u nás neupaluje, ale z rétoriky některých zastánců „jediné pravdy“ vyznívá, že by toho rádi opět využili. Ostatně udělování tzv. bludných balvanů má dle mého názoru rozhodně blíže k církevní inkvizici, než k vědeckým metodám hledání pravdy. Domnívám se, že základní vlastností vědce (a obecně každého vzdělaného člověka) by měla být pokora, tolerance a respekt k jiným názorům. Když se pak ukáže (jasnými důkazy a ne silou hlasu), že daný názor je faktem, pak jej s pokorou přijmout.

Teorie stvoření světa je stará tisíce let. Pro mnohé naše žáky je však prakticky neznámá. Proto považuji za užitečné, aby se s ní seznámili. Mají-li si vytvořit (ne přejímat) svůj názor, musí mít pokud možno všechny dostupné informace. Jedině pluralita názorů může poskytnout základnu ke skutečnému bádání. Úporné prosazování jediného názoru nemůže být v souladu se svobodou poznání a vzdělání. Je to vždy znakem totalitního systému. Je to vždy znakem krize systému a bohužel (nebo bohudík) i znakem jeho blízkého konce. To nemusí vyznít pesimisticky, neboť každý konec je zároveň začátkem něčeho nového.

Mgr. Petr Pícha, ředitel Gymnázia Písek